S vyšíváním je nejlepší začít někde v klidu, když si předtím promyslíte, o jakou výšivku by mělo jít a kde ji chcete udělat. Generace našich babiček často vyšívala na prostěradlech nebo jiných lůžkovinách, což už je vlastně klasika. Současná móda velí dělat výšivky všude tam, kde je to nějakým způsobem zajímavé, jako třeba na autopotahu nebo na koberci, záleží pouze na vaší fantazii. V podstatě je výšivka hezká všude.
To, že k vyšívání je potřeba pořádná jehla, je známá věc. Na délce ani průměru tolik nezáleží, protože každému vyhovuje něco jiného. Není však dobré jehly často měnit. Lepší je mít stále jednu, a pokud to jde, naučit se s ní vyšívat všemi možnými způsoby.
Velmi důležitá je poloha, v jaké se vyšívá. Ta musí být vždy pohodlná, jinak vás nebude vyšívání bavit, i když pro někoho je pohodlné mít třeba nohu za krkem. V takovýchto nepřirozených polohách vznikají pak nejzajímavější výšivky.
Co se týče vlastní techniky, je lepší začít dlouhými jednoduchými stehy. Označíte si tak okraje, kam až můžete píchat, a můžete se hned pustit do rychlých a přesných stehů. I kdyby se vám ze začátku moc nevedlo, vyšívejte dál a se stehy se nepárejte, dokud nebudete úplně hotovi. Pár nepovedených stehů totiž v celé výšivce zanikne.
Nakonec ještě jedna rada. Až budete hotovi, vytáhněte jehlu a řádně ji uložte, aby se o ni nikdo nepopíchal. Zbytek nitě odstraníte tak, že jej jednoduše chytnete do kapesníku a vytáhnete. Jestliže nemáte právě po ruce kapesník, můžete si pomoci i pusou.
březen 93