Článek z denníku "New Time 8. 9. 2611

 

Ano vážení čtenáři. Je tomu dnes pravé 261 let, co Japonci po miniaturizaci stromů, elektrotechniky, plavek a hospodářského náčiní, uvedli na trh také miniaturní bytové jádro, vanu a WC.

Nezmiňovali bychom se o tom, kdybychom nečetli novou práci ing. Masemeno Nasaku, o pokusu zminiaturizovat zubní kartáčky a toaletní papír. Jak se ukázalo, civilizace, čistící si zuby cestou do práce ve veřejném dopravním prostředku přívěskem na klíče, by ušetřila spoustu času. Dejme tomu, že z osmi miliard lidí, žijících dnes na planetě, je téměř polovina práceschopných jedinců. Za předpokladu, že si miliarda z oněch čtyř, zuby nečistí, máme tu tři miliardy lidí, jenž ráno stráví pět minut čištěním zubů.

Vynásobme nyní toto Číslo pěti minutami a vyjde nám 13 miliard minut 250 000 000 hodin lidské práce. Co lze za tuto dobu vytvořit, si umí každý představit (například oplotit Saharu).

Jistě. Někteří z vás řeknou: "Ale proč oplocovat Saharu?" Tito čtenáři, ať laskavě zavřou naše noviny a dále nečtou. Zeptat se pračlověka, co si myslí o antikoncepci, vyvolalo by u něj stejné: "Proč?", nebo by vás rovnou udeřil sekeromlatem do hlavy a snědl k obědu. Naproti tomu americká snaha zvětšit tzv. zvětšené a dát tak člověku pocit pohodlí v osmimetrovém houpacím křesle, vedla několik odborníků v makromatizaci z Los Angeles k tomu, že vytiskli první makronoviny světa. Ptáte se k čemu takové makronoviny, když ani obyčejný rozměr našeho výtisku nemůžete obracet na japonském WC? Odpověď je zcela prostá. Doby, kdy si mohl každý občan přečíst noviny na WC, nebo ve vaně, jsou nenávratně pryč, a to ze zcela prostých důvodů. Japonská miniaturizace nedovoluje tento zlozvyk provozovat a navíc už mají všichni plné zuby těch, kteří si chodí na záchod jen odpočinout a přečíst výsledky fotbalových zápasů, či opsat čísla loterie, nebo vyluštit křížovku.

Dlouhé fronty zaměstnanců v továrních halách, nebo turistů ve vestibulu metra, čekajících na místo v kabince WC, dokonce vedly některé Američany k tomu, že začali demonstrovat před budovou OSN a stříkat na zdi barvou nápisy jako: "Každý Američan svoji kabinku!", nebo: "Čtete noviny u oběda!". Ano. "Čtěte noviny u oběda!". Tento nápis vyvolal vášnivé diskuse v Bílém domě a na odborářských schůzích. Padaly otázky jako: "Co se zlozvykem XX století?", či: "Vejde se výtisk našich novin na již skutečně zminiaturizovaný japonský jídelní stůl?" Po několika stech pokusech, vědci z Los Angeles zjistili, že nevejde. To je dovedlo k myšlence makronovin. Makronoviny - válce potištěné spirálou 27,6 metrů velkých písmen, umístěné na vrcholcích nejvyšších mrakodrapů, plně uspokojí novinek chtivého čtenáře, pokud se ovšem otáčí správnou rychlostí.

Už slyšíme, jak někteří z vás říkají: "A co ti,kteří i přes pomalou rychlost otáčení, nestihnou číst text a ztratí souvislost?". Nu není nic snazšího, než jednu otočku počkat a pak pokračovat,na místě,kde jsme se ztratili.

Představme si americkou rodinu,obědvající u okna. Desetileté dítě předčítá pro celou rodinu, zatímco ho otec, matka a sourozenci střídavě krmí. Některé moderní továrny stavějí jídelny s prosklenou celou jednou stěnou a placeným předčítačem, aby i negramotní zaměstnanci měli při poledním odpočinku požitek z novin.

Pravda někteří staromilci mezi architekty, navrhují celoprosklené kabinky WC, samozřejmě s prosklenou celou další stěnou budovy, aby si dál mohli klozetoví povaleči číst na svém oblíbeném místě. Jejich snaha ztroskotala na tom, že by si takovíto čtenáři zapisovali fixem výsledky loterie na stěny kabinek a tím by vnesli zmatek mezi ostatní uživatele WC, protože by k nim určitě nezapsali týden, ve kterém byla čísla tažena.

Jak je vidět, makronoviny získávají své příznivce hlavně u moderních Američanů. Zbývá jen vyřešit otázku: "Co s těmi, kteří nemají předplacené příští číslo?".

 

 

září 89

 

 

zpět