FIKY
S mužem jsem se seznámila na "hnojárně", jak jsme všichni říkali škole, kde jsme studovali, a protože naše kamarádství přerostlo ve velkou lásku, po promoci jsme se vzali.
Bydleli jsme v domku u mých rodičů a jim ani nepřišlo, že můj manžel je Řek, protože Alexandros se naučil perfektně česky. Všechno mohlo být úplně skvělé, kdyby muži nepřišel ten dopis z domova. Stálo v něm, že mu zemřel otec, a protože jeho bratr je duševně nemocen, musí se vrátit domů a převzít hospodářství. Nejhorší na tom všem byla skutečnost, že manželka následuje muže v dobrém i zlém a já musela odjet s Alexandrosem. V Řecku je sice krásně a rodina mého muže mne přijala okamžitě za svou, jenomže pro mě to byla úplná hrůza, jelikož jsem z té řecké hatmatilky nerozuměla ani slovo, takže jsem si bez překládání mého muže nedokázala říct ani o chleba. Celé dny jsem tedy raději trávila někde o samotě, abych se nemusela s nikým bavit. Ostatně manžel i tchyně měli stále spoustu práce okolo hospodářství, takže jediný člověk, kterého jsem přes den viděla, byl duševně nemocný bratr, který skoro vůbec nemluvil a jen mne stále z povzdálí pozoroval tím svým výrazem šílence.
Jednou na mne přece jen švagr promluvil. Zalévala jsem právě sazenice oliv v zahradě, když stál najednou přede mnou a řekl: "FIKY!" I když řecky neumím, tomuhle slovu rozumějí po celém světě. Ze švagra šla hrůza a jeho šílený výraz hovořil za vše. Chtěl dělat "fiky" a já měla být jeho oběť. Bála jsem se mu odporovat, aby mi snad něco neudělal, a tak jsem se od něj nechala raději "přefiknout". Pravda, i když byl švagr o hodně lepší milenec, než manžel, já měla hrozný pocit viny a ponížení a rozhodla jsem se, že všechno řeknu večer manželovi.
"Alexandrosi. Víš, co se mi dnes stalo?" začala jsem opatrně, když jsme večer leželi v posteli. "Povídej, miláčku." "Pracovala jsem v zahradě, když za mnou přišel tvůj bratr..." "Jo, to on dělá často, když někoho vidí v zahradě. Dokonce si umím představit, co po tobě chtěl. Jestlipak jsi ho neodmítla? Víš přece, že je nemocný!" "Ne, neodmítla!" řekla jsem celá překvapená, že Alexandros všechno ví. "Chudák bratr. On má vždycky hroznou radost, když mu někdo natrhá pár sladkých fíků."
listopad 94