KOZY
Jsem člověk, který se nenechá dvakrát přemlouvat, takže když jsem viděl na jedné restauraci v Itálii slogan: "Kdo nebyl u nás, nebyl v Itálii, neodolal jsem a vstoupil.
Byla to taková ta útulná hospůdka, co jich je všude plno a co v ní jsou oddělené boxy, aby host nebyl ničím rušen.
Posadil jsem se do jednoho z nich, objednal si láhev vína a jal jsem se pozoroval okolí. V žádném z boxů, pokud jsem mohl vidět, neseděl nikdo sám, jen já a dvě holky u baru, co si byly podobné jako vejce vejci a co se tam objevily ani nevím jak, protože bych si jich musel hned všimnout. Zaujalo mě, že jsou naprosto nerozeznatelné a hledal jsem mezi nimi nějaký rozdíl. Po chvíli pozorování jsem se až lekl, že vidím jednu holku dvakrát, ale pak jsem přeci jen jeden rozdíl objevil. Jedna měla totiž nohu přes nohu.
A ještě něco jsem objevil. Mluvily mezi sebou česky. To mne velmi zaujalo a já na ně přímo nestydatě čuměl, čehož si za chvilku všimly. Nedaly však najevo nějaké pohoršení, ale právě naopak. Začaly se mile uculovat a občas na mě jedna, nebo druhá mrkla. Začal jsem se podvědomě usmívat také a napadlo mě, že bych se mohl pokusit je sbalit. Počkal jsem tedy, až se na mě jedna z nich zase podívá a mrknul jsem na ni.
Jak přišly na to, že jsem Čech nevím, ale hned na mě spustily: "Čao, můžeme si přisednout? Objednáš něco?" "Ale ano ovšem", řekl jsem já a poprosil číšníka, co se zrovna odněkud přimotal, aby nám přinesl víno a pražené mandle. "O čem si budeme povídat? Chceš jen tak nezávazně klábosit, nebo chceš probrat něco konkrétního?" nabízely se jedna přes druhou. Nechtěl jsem vypadnout z útoku a tak jsem řekl: "Nó nejvíc by mě asi zajímalo, jak je to s kozama, jestli je taky jedna jako druhá".
Nikdy bych neřekl, že na ně ta dvojsmyslná poznámka tak zabere. Obě se nejdřív zarazily, potom se podívaly na sebe a pak zase na mě. "Hele. Jestli se chceš bavit o kozách, tak to bychom měli jít támhle do "separé", kde nás nebude nikdo rušit", řekly obě najednou a zvedly se.
Rozdat si to někdy s dvojčaty, to byl můj dávný sen a teď byl splněn mírou vrchovatou. Ty holky se mnou dělaly i to, co jsem sám neznal a nepřestaly, dokud jsem jen trošku mohl. "Libilo se ti to?" chtěla ta jedna vědět když bylo po všem a já jsem jí řekl, že to bylo moc fajn. "Když na nás neřekneš, že děláme v Itálii "hostesky", můžeš sem kdykoli přijít a my se s tebou zase pobavíme. Rodiče by z toho měli jistě smrt a my musíme vydělat nějaký prachy, než se vrátíme domů".
Vůbec jsem netušil o čem to vlastně mluví, a tak jsem je ujistil, že na ně nikde nic neřeknu, protože k tomu nemám žádný důvod, jelikož neznám ani jejich rodiče, ani je. "Cožé? Ty nejsi policajt, ani detektiv, co nás má najít a poslat domů?" zeptala se jedna a druhá chtěla ještě vědět, proč jsem mluvil o tom, že rodiče mají farmu, kde chovají kozy.
Ani jsem ještě nedořekl, že žádný polda, ani očko nejsem a s těma kozama, že jsem to myslel úplně jinak, když ta jedna zmáčkla nějaké tlačítko a v "separé" se objevili dva svalovci, co mě chytili za límec a vyhodili mě na ulici. A byl to všechno takovej fofr, že jsem si ani nevšiml, jestli ta dvojčata měla stejný i kozy.
listopad 93