BROUČCI

 

A bylo jaro. Na louce všechno kvetlo, vonělo a broučci se začali probouzet. První se probudil kmotříček, a když viděl, že venku svítí sluníčko, šel probudit broučky do chaloupky pod šípkem.

Maminka s tatínkem byli hned na nohou, ale Broučkovi se z vyhřáté postýlky moc nechtělo. Vyskočil, až když na něj maminka zavolala: "Broučku, nebuď zase neposlušný! Vždyť dnes je tvůj velký den. Dnes letíš poprvé svítit sám."

Ó jak se na tento den Brouček těšil. Konečně poletí svítit úplně sám a nebude muset poslouchat tatínka s kmotříčkem, jak se to má dělat.

Celý den byl potom zasvěcen prvnímu letu. Broučci si pečlivě čistili světýlka a občas se proletěli okolo chaloupky, aby se procvičili.

A byla tma. Měsíček svítil a Brouček se konečně dočkal. Maminka ho ještě několikrát napomenula, aby nebyl neposlušný a aby hezky celou noc svítil a Brouček letěl.

Nedoletěl však ještě ani k potoku, když si všiml, že u trnky na paloučku svítí také nějaký brouček, a tak se tam vydal. Byla to Světluška . Seděla na větvičce trnky a sotva svítila. "Co tady děláš Světluško? Snad dnes také nesvítíš poprvé sama?" zeptal se Brouček ."Inu už je to tak" řekla Světluška. "Jestli chceš, můžeme létat spolu", nabídl se Světlušce Brouček a světýlko se mu při tom trochu víc rozzářilo. "Ano, chci, řekla Světluška a hned byla vedle Broučka, až se ho chvílemi dotýkala křidélkem. A Světluška měla křidélka radost pohledět, natož dotknout se! Brouček byl celý u vytržení, protože Světluška se mu už dávno líbila, ale nikdy se neosmělil jí to říct.

"Broučku poletíme až do parku k vodotrysku!" "Ano Světluško. Poletíme kam budeš chtít, hlavně, že poletíme spolu", řekl Brouček a světýlko se mu zase o trošku víc rozzářilo.

V parku si Brouček se Světluškou sedli na kraj vodotrysku, aby si trošku odpočinuli a Brouček se zeptal: "Co dělají ti lidé tam na lavičce?" "Jsou to milenci a mají se rádi. Pojď, posvítíme jim." Řekla Světluška a rozlétla se směrem k milencům. "To je krásné Světluško, jak se mají ti dva rádi, zrovna tak, jako mám já rád tebe", vyhrkl Brouček a bylo to venku.

"Ale co to povídáš Broučku, nakonec mi ještě řekneš, že chceš dělat to, co ti dva pod námi." "Ano, chci Světluško . Pojď, zhasneme světýlka a vlezeme si také na nějakou lavičku jako ti lidé", zaškemral Brouček.

"Ne, ne, ne, Broučku, to by byla neposlušnost. My musíme svítit!" zkoušela se ještě přemluvit Světluška, zatímco letěla k volné lavičce.

"Když zhasneme světýlka, nikdo nás nemůže vidět," konstatoval Brouček. A tak zhasli světýlka a šoustali a šoustali a šoustali.

 

květen 94

 

zpět