POLITICAL HARASS
V Americe mají sexuální harašení, ale protože naše dívky a ženy mají ještě zdravý rozum, nic takového se v našich zemích neuchytilo. Jenomže nějaké to harašení by jsme mít měli, abychom šli s dobou a přiblížili se co nejvíce světu. Nabízí se zde úplně nový fenomén zdánlivě neškodné harašení politické.
Politické harašení je v podstatě velmi nenápadná nemoc, s dlouhou inkubační dobou, která se naplno projeví právě ve chvíli, kdy člověka opouštějí síly a chuť, harašit po americku a nemocní bývají ve většině případů muži.
Takový nešťastník (často dobře vypadající padesátník), se potom ob den objevuje v televizi, v novinách, v časopisech a zejména na různých kandidátkách, a snaží se zaujmout veřejnost svým ostrovtipem, pohotovostí a hlavně schopností, řešit problémy levou zadní. Někdy si také začne psát před jméno nějaký akademický titul, aby vypadal důvěryhodněji a měl tak větší naději, že bude někam zvolen. Touha být někam zvolen je totiž nejmarkantnější příznak politického harašení. Ten,kdo politicky haraší, prostě nedá pokoj, a kandiduje a kandiduje, dokud ho někdo někam nezvolí.
Většinou to začíná touhou stát se poslancem, senátorem, ministrem, nebo někým takovým. Když se to nepovede, tak alespoň primátorem, nebo starostou, a když ani to ne, městské zastupitelstvo také není k zahození.
Ti protřelejší, si dokonce založí vlastní stranu, aby měli jistotu, že když bude tato strana někam zvolena, budou první. Začátečníci se většinou spokojí s tím, že do nějaké strany vstoupí, a doufají, že když budou patřičně pochlebovat předsedovi, dostane se na ně, až se budou rozdělovat nějaká ta korýtka, hlavně zlatá a stříbrná. A když se pro něj takové korýtko nenajde, založí si také vlastní stranu, protože solidní a plné koryto jim nestačí.
Ženy jsou v tomto směru chytřejší. Jedna moje sousedka, před rokem 1989 žhavá mladá kandidátka KSČ na obvodní poslankyni (nebo jak se jim říkalo), dodnes vysedává na městském úřadě, a při každých volbách ve volební komisi. Je spokojená, s tím co má, a místo strany si založila vlastní rodinu.
Můj kamarád (bývalý) zase založil u nás ve městě filiálku jedné strany, a protože se stal předsedou, kandidoval za tuto stranu do parlamentu, což se mu nepodařilo, protože v životopise uveřejněném v novinách napsal, že vychodil základní školu a vyučil se řemeslu. Čtenáři potom bombardovali noviny dopisy, ve kterých projevovali nadšení, že na poslance kandiduje člověk, který se chlubí tím, že vychodil základní školu. Zkusil to tedy do městského zastupitelstva, ale když se nestal starostou, a musel celé volební období chodit zadarmo na schůze, přešlo ho to, a při posledních volbách filiálka té strany ani nekandidovala. Asi proto, že jejich myšlenka, založit stínové městské zastupitelstvo, pokud by volby nevyhráli, zůstala nepochopena.
To mě přivádí na myšlenku, založit stranu NK (nepochopených kandidátů) a stát se jejím předsedou, kdyby nás někdo někam zvolil.
prosinec 96