HRABĚNKA
Seděli jsme s Karlem v jedné pražské vinárně, když se zjevila u baru. Bílý kožíšek, červená minisukně, kozačky do půli stehen a k tomu všemu blond vlasy až na zadek. "Ty vole, to je kočka," poznamenal jsem bezděky a Karel hned řekl: "To je hraběnka. Počkej, až se otočí, třeba změníš názor." Měl pravdu. Když se otočila, byl jsem zcela v šoku. Na šedesátiletém obličeji měla ta žena namalovanou dvacetiletou tvář. Civěl jsem na to stvoření s otevřenou pusou a Karel ještě dodal: "Balí mladý kluky, a když se s ní nějakej vyspí, dá mu jako pozornost žigula."
Od té chvíle jsem nemohl z hraběnky odtrhnout oči a dobře půl hodiny se ve mně prala má dvě já. To první se stále ptalo: "Jak může jít mladý kluk do postele s takovou stařenou?" A to druhé zase odpovídalo: "Protože za to dostane auto, takže se to dá jednou vydržet!"
To první já mělo ještě nějaké hloupé otázky, ale to druhé stále říkalo: "Žigul, žigul, žigul," takže vyhrálo a já po chvilce (na Karlovu radu) poprosil hraběnku o tanec. A tancovali jsme asi půl hodiny, když jsem Karlovi oznamoval: "Hele, já jsem ji sbalil. Beru taxi a jedeme k ní domů. Tady máš stovku na útratu a někdy se zastav, svezu tě v autě."
Za určitých okolností může být i mladý muž neschopný, ale hraběnka si z toho vůbec nic nedělala a řekla, že má stejně nejradši "francii", přičemž dobře věděla, o čem mluví, protože když si vyndala zuby, zažil jsem něco, co nejde zažít s mladou holkou, byť by byla sebešikovnější. To se ví. Snažil jsem se i já, abych si auto zasloužil, a hraběnka byla dokonale spokojená.
"Když jsi takovej šikovnej mládenec, měla bych ti něco dát na památku, abys na mě nezapomněl," prohlásila Hraběnka, když bylo po všem a pokračovala: "To víš, důchod mám malej, takže si nemůžu moc vyskakovat, ale tohle ti pokaždé připomene, že jsi udělal radost starší dámě," načež mi vtiskla do dlaně takový ten prstýnek z pouti za dvě koruny s červeným kamínkem, přesně takový, co jsem ho viděl ve vinárně u Karla, a mně rázem všechno došlo. Žádnej žigul, pouze Karlův kanadský žertík. V tu chvíli jsem myslel jen na to, jak Karla zavraždit, ale potom mě napadlo něco jiného.
Neuběhl týden a seděli jsme s Tomášem v té samé vinárně, když se hraběnka objevila u baru. "Ty vole, to je kočka," poznamenal Tomáš, když ji viděl zezadu, a já jsem hned řekl: "To je hraběnka. Balí mladý kluky, a když se s ní nějakej vyspí, dá mu jako pozornost žigula." "Žigula? Taková... taková... taková... ?" zakoktal se Tomáš, protože hraběnka se právě otočila.
Ten večer jsme toho s Tomášem už moc nevypili. Nejdříve na hraběnku půl hodiny koukal jako na osmý div světa, potom s ní (na mou radu) půl hodiny tancoval, načež mi přišel říct: "Hele, já jsem ji sbalil. Beru taxi a jedeme k ní domů. Tady máš stovku na útratu a někdy se zastav, svezu tě v žigulíku."
prosinec 94