HAVAJ
Stále jsem nevěděl, jak se pozná, že už je člověk bohatý, ale přišel jsem na to půl roku po tom, co jsem dostal ten nápad vyrábět "Běžný prací prostředek". Za nekalou soutěž jsem pak vysoudil tolik peněz, že jsem je ani nedokázal spočítat. Ano. Člověk se stává boháčem ve chvíli, kdy si nedokáže spočítat, kolik peněz vlastně má.
"lnu, nastal čas užívání," řekl jsem si a koupil na Havaji malý útulný domeček, nic velkého, jenom 300 m2, kde se celé dny příjemně nudím.
Abych tu nudu zahnal, posílám si občas řidiče pro pár děvčat a pro muzikanty do klubu, kam chodím, aby přijeli trochu rozptýlit "starého kocourka", jak mi děvčata říkají. A protože dnes byla nuda k nevydržení, poslal jsem si pro ně už po obědě.
Tyhle Havajanky bych mohl při tanci pozorovat celé věky. Ten jejich tanec totiž vždycky vypadá tak, jako by chtěly pouhým vrtěním zadku setřást tu minisukničku z listí, co mají na sobě jako jedinou část oděvu. Pokaždé si myslím, že už se jim to povede a ony se o to opravdu snaží a kroutí zadky a boky tak, aby se jí zbavily co nejrychleji, jenomže ona jim nikdy nesklouzne ani o kousek.
Ležel jsem v hamace, v jedné ruce sklenku whisky a zaposlouchán do hudby, pozoroval jsem děvčata, jak střídavě tančí nebo dovádějí v bazénu, přičemž nikdy nezapomněla na to, aby u mě vždy dvě byly a mohly mě ovívat palmovou ratolestí, dolévat sklenku či něžně houpat.
Když se asi po hodině všechny mé společnice vystřídaly, nabídla se jedna, že mi udělá relaxační masáž, a já jsem neodmítl. Masáž od krásné Havajanky je totiž ta největší slast na světě a ona to dělala tak pěkně, že jsem slastně přivíral oči a představoval si, co by se s ní dalo ještě dělat.
A ještě jsem se v těch představách nedostal ani pod její minisukni, když na mě asi něco poznala, přestala s masírováním a obořila se na mě: "Hele, starej, na co myslíš?" "Zapomněla jsi říct: Starej kocourku, dokud mne tak neoslovíš, nic ti neprozradím," dělal jsem drahoty. "Já ti dám kocourka, ty starej prasáku! Já tě ochladím, abys neměl roupy!" rozčilovala se a začala na mě lít studenou vodu z nějaké konve.
To už na mě bylo moc. Takhle mi pokazit hezké odpoledne. Otevřel jsem oči, abych jí pořádně' vynadal, ale nedostal jsem ze sebe ani slovo. Nade mnou totiž stála moje žena se sprchou v ruce a láteřila: "Co tady děláš? Na co jsi zase myslel? Už hodinu se válíš ve vaně a vzdycháš u toho jako někde v sedmém nebi! A nevymlouvej se, že ti jenom plaval!"
únor 90