NA SOMRÁKY
Tato hra, kterou z Ameriky přivezl spolužák Járy Cimrmana, Karel Voegel, je oblíbená zvláště v partách studentů, či svobodných mládenců.
Pravidla jsou velmi jednoduchá. Parta mládenců, která se rozhodne, zahrát si "na somráky", si nejdříve zakoupí čepice zvané "zmijovky". Po té si hráči odhlasují dívku, na které budou somrovat a hra může začít. Ten, kdo od odhlasované dívky vysomruje pohlavní styk, získává bod, a vytrhne si z bambule zmijovky jedno vlákno vlny. Další kolo začíná tak, že si hráči odhlasují nový objekt a zase somrují. Tak se hraje stále dokola, dokud některý z hráčů nepřijde o celou bambuli. Tento hráč se stává vítězem.
Jediná podmínka je, mít neustále na hlavě onu zmijovku, jinak se fantazii meze nekladou. Můžete použít třeba fintu mého přítele, který hru pravidelně vyhrával, protože vylosovaným obětem tvrdil, že má potíže s erekcí a že s ním stejně žádná ničeho nedosáhne, kromě jeho dívky (žádnou neměl), která už ví, kam sáhnout, aby se to povedlo. Většina z dívek si pak chtěla dokázat, že je minimálně stejně šikovná, jako ta jeho dívka, a "vzala si ho do parády". Dopadlo to vždy stejně. Ráno mu řekla: "Ty..., Ty správně kecáš".
Zajímavé také je, když dívka ví, o jakou hru se jedná, a umožní získat bod více mládencům najednou, nebo když si hráči odsouhlasí více dívek a mají tak možnost získat naráz třeba dva body.
"Na somráky je vlastně původem stará indiánská hra. Indiáni ji hráli v jednom kuse a hra se jmenovala "Orlí péro". A nehrála se se zmijovkami, ale jak již z názvu vyplývá, s orlími pery. Ta se pak z čelenky nevytrhávala, ale přidávala. Proto také měli indiáni v čelenkách různý počet per, a ten, kdo jich měl právě nejvíc, býval zpravidla náčelníkem.
Do podoby se zmijovkami ji Karel Voegel upravil z ryze praktických důvodů, protože luky jsou dnes tak drahé, že se nevyplatí kupovat si ho, aby si hráči mohli zastřelit orla.
prosinec 93