PIVOVARSKÝ POZDRAV LÁSKY
S kamarádem jsme společně nastoupili do nového zaměstnání v pivovaru a zanedlouho byl sklep znám jako hnízdo neřesti, protože jsme nevynechali jedinou příležitost, jak naše kolegyně poškádlit. Jednou v létě jsme na šalandě ozdobili vánoční stromek. Do obalů od bonbonů jsme dali prezervativy a do balíčku pod stromek vlastnoručně odlévané voskové pyje. Naše pozvání na panáka neodmítla žádná žena, protože tušily nějakou rošťárnu. Nejvíce ocenila naši snahu laborantka Dáša. Po mohutném zaječení nad rozbaleným cukrátkem, vykřikla s naším "voskovcem" v ruce: "Vy čuňáci. Ten je krásnej!" Rychle pak strčila "voskovce" do kapsy a chtěla odejít. "Počkej", zavolal jsem na ni. "Znáš Sladovnický pozdrav lásky?" "Ne!" odvětila Dáša. "Jestli ho chceš naučit, tak dělej všechno po mně." Zvědavá Dáša kývla hlavou. Stoupl jsem si půl metru před ni a rozpažil ruce. Dáša také rozpažila. Knoflíky na jejím plášti div neodletěly a pod látkou se jí vypínaly bradavky. V tu chvíli jsem jí položil ruce na prsa. Zmatená Dáša nevěděla, co rychle udělat. Jestli položit ruce na má prsa, nebo na svá, nebo se rozzlobit. Nakonec řekla: "To je dobrý, ty kaňoure." A odešla. Nikdo by neřekl, jaký mají holky z pivovaru smysl pro humor. Dáša za mnou postupně posílala další a další děvčata, čímž dala tomuto fóru novou dimenzi, a já tak jsem během jednoho dne osahal snad všechna mladší děvčata v pivovaru.
Vše pak vyvrcholilo se starou babkou Kletečkovou. Byla zvědavá, kam děvčata z lahvovny stále chodí a ony jí za mnou také poslaly. Babka se nenechala odradit a trvala na tom, že chce ten pozdrav také naučit. V tom jí ještě utvrzovala Anča ze sladovny, co zrovna odcházela. Nechtěl jsem pokazit srandu, a tak se smířil s tím, že dostanu od stařenky první facku za celý den. Po přiložení mých rukou na její prsa však babka pravila; "To je dobrý mladej! To musím naučit mýho dědka. Takhle už mě nevošahal, ani nepamatuju."
leden 89