ZÁKLADNÍ KURZ PRO JESKYŇÁŘE

V našem kurzu se seznámíme s tím, co by měl vědět každý, kdo chce prozkoumat nějakou jeskyni či jeskyňku.

Velmi záleží na tom, jakou má budoucí jeskyňář stranovzhled. Nejlepší je pořádný tvrdý chlapík. Měkoty většinou do jeskyně ani nevlezou, nebo jen na kraj a dál se stejně nedostanou, pokud se ovšem v příjemném prostředí jeskyně nerozhodnou, že budou jako z oceli.

Protože existuje mnoho jeskyňářských pomůcek a každý dává přednost něčemu jinému, nemá cenu zmiňovat se o tom, co si vzít s sebou. Snad jen pláštěnku, kterou nosí kde kdo. spousta jeskyňářů však leze do jeskyně jen tak, bez ničeho.

Většina jeskyní se vyskytuje v hlubokých lesích, i když v poslední době se objevují jeskyně i na krajích lesů nebo na úplných holinách. Bývá to často tam, kde se prodával les "na stojato" a kvůli valutám byl částečně nebo úplně vykácen. Někde se dokonce dbá na to, aby vchod do jeskyně opět nezarostl, neboť to dodává krajině jakýsi zvláštní půvab. Takto upravené vchody jsou pak vyhledávány fotografy a správa jeskyně může vybírat tučné honoráře za focení.

O samotném průzkumu jeskyně by se daly popsat celé stohy papíru, protože co jeskyňář, to jiný styl. Připomeňme si však několik základních pravidel. Do jeskyně lezeme vždy pomalu a obezřetně. Dokonce je dobré se několikrát vrátit zpátky ke vchodu, abychom si zvykli na prostředí jeskyně, kde je většinou vlhko a teplo. Na samý konec jeskyně pak pronikáme postupně a často se vracíme zpátky ke vchodu, abychom nezapomněli zpáteční cestu.

Největší chybou začátečníků bývá to, že nedočkavě vlezou rovnou na samý konec a začnou rychle pobíhat sem tam. Následky bývají vždy stejné. Okamžitě se pozvrací.

 

 

zpět