Po první operaci hlavy v roce 1998 (vestibulární schwannom) jsem se stal invalidním důchodcem a po druhé (schwannom byl oboustranný) mě opustil i sluch. Asi se mu u mě nelíbilo, když se ta hlava stále otevírala a táhlo na něj. Kde se courá nevím, snad se mu nic nestalo. Zpočátku jsem byl dokonce rozmrzelý, jelikož bez sluchu se nedá provozovat hudba, kvůli které jsem si vystudoval při zaměstnání konzervatoř, abych ji uměl provozovat lépe, protože hraní v různých kapelách mi za dvacet let dalo hodně radosti, ale i nemalé příjmy. Naštěstí se zrovna toto velmi rychle změnilo a hudba se mi stala zcela lhostejnou.
Na to se mě často někdo ptá, že pro hudebníka musí být ztráta sluchu hrozná, protože slyšící člověk si to ani nedovede představit. Ani já si to neuměl představit (že nebudu po druhé operaci slyšet, jsem věděl). Odpovídám na to tak, že pro slyšící je hudba jakýsi relax v tom všem „zvukovém smogu“ okolo nás a že ten, kdo onen smog nevnímá, nepotřebuje z něj relaxovat. A hned to i přirovnám ke skutečnému smogu. Pokud je někdo ve městě, je pro něj relax čerstvý vzduch v lese. Ale pokud je někdo v lese stále, netouží po relaxaci z ovzduší.
Po ohluchnutí jsem tedy „pověsil kytaru na hřebík“ a vrhl se z plných sil na všemožnou osvětu ohledně ztráty sluchu ve středním věku a později. Začal jsem provozovat web http://.kochlear.cz, který si dokonce vybrala Národní knihovna k archivaci, jako součást kulturního dědictví národa, což je pro mě ohromné vyznamenání a cením si toho víc, než kdyby mi dali milión.
Jsem velmi aktivní ohledně komunikace osob s postižením sluchu česky. Spousta neznalých problematiky se totiž domnívá, že když někdo neslyší, komunikuje ve znakovém jazyce. Skutečnost je však taková, že ve znakovém jazyce, který je zcela samostatný jazyk a nemá s češtinou nic společného, komunikuje zhruba 5 % osob s postižením sluchu (v ČR asi 10 000 z 500 000). Jsou to ti, kteří se bez sluchu narodili, nebo o sluch přišli před osvojením si národního jazyka (v ČR čeština) a znakový jazyk jim je mateřským. Nejvíce osob s postižením sluchu je však nedoslýchavých. Někdo lehce, druhý těžce. Jednomu stačí sluchadlo, aby rozuměl řeči a druhému třeba ani dvě sluchadla. A například babička, která přichází o sluch, nekomunikuje najednou ve znakovém jazyce, ale nadále česky a mluví (zkrátka pouze neslyší). Zrovna tak, jako nekomunikuje najednou španělsky ten, kdo měl v dospělosti úraz a je na vozíku. Ono to však bude i o tom, že neslyšení není vidět. U člověka s bílou holí, či na vozíku je okamžitě zřejmé, co s nimi je, ale u člověka s postižením sluchu je vidět pouze to, když komunikuje ve znakovém jazyce, jinak zpravidla nic.
Pro ty, kteří neslyší a mluví, je potom nejvhodnější forma sdělení písemná. Naštěstí už je dokonce uzákoněn simultánní přepis, přičemž jsem hrdý na to, že jsem jedním z iniciátorů simultánního přepisu v České republice.
O neslyšení a komunikaci přednáším, píšu články, zabývám se skrytými titulky pro diváky s postižením sluchu (teletext 888) – na Facebooku máme i skupinu „Titulky pro osoby se sluchovým postižením (televize, videa, DVD“, která má už 1400 členů. Webmasteruji několik webů České unie neslyšících, jsem testerem programu eScribeDroid (simultánní přepis on-line od sociální firmy Transkript), redaktor na portále Helpnet (http://helpnet.cz) napadají mě kompenzační pomůcky (jen kdyby to chtěl někdo vyrábět – třeba Vibraclip – externí elektronické ucho) jsem jedním ze zakladatelů, poradcem a moderátorem v Poradna.net (pc větev) a také jsem ředitel organizace ORBI PONTES, které vedu blog Ztlumeno na iDnes, jenž se zabývá postižením sluchu a nehodilo by se tam mé vtipkování o všem možném, takže srandičky píšu na svůj blog, který je rovněž na iDnes (http://ladislavkratochvil.blog.idnes.cz/).
Kromě všeho okolo neslyšení, se od roku 2001 zabývám výrobou webů a baví mě i grafika. Kromě různých logotypů, předělávám fotky na obrazy, nebo dělám stavební úpravy.
Pro tu všechnu aktivitu vůbec nestíhám a času mám 10x méně, než když jsem nebyl v invalidním důchodu. S příjmy to je naopak, jelikož 95 % toho dělám dobrovolně a z nadšení.
Pokud máte nějaký dotaz, na který budu vědět odpověď, velmi rád jej zodpovím.
