PERA

K psaní perem jsem se dostal tak, že jsem po sobě špatně přečetl, co jsem to vlastně napsal, jelikož jsem psal hodně povídek, a jak mě napadaly rychle myšlenky, snažil jsem se je i rychle zachytit, na papír. Luděk mi řekl: "Piš perem" a tím to začalo.

Ve sbírce mám asi tak 100 různých perek do násadek a asi 20 plnicích per.

NÁSADKY

Psaní násadkou vyžaduje klid a domácí prostředí. Luděk píše "špičatým" perkem, jemuž se po přitlačení roztáhne hrot a ono píše silnou čáru (tady je ukázka).

Tím se dá dosáhnout opravdu pěkných efektů, zvláště proto, že když se píše tuší, tak se vše dá předepsat (a předkreslit) tužkou, která se po zaschnutí vygumuje. Nesmí ovšem nikam ukápnout, jelikož tuš nejde ničím dolů, ani prostředky, které podle reklamy vyperou vše.

PLNICÍ PERA

Plnící pero má jednu nesmírnou výhodu. Je mobilní. Nejdůležitější věc ale je, aby nemělo na konci kuličku, nýbrž bylo ploché. Kulička se odstraní uští pnutím a následným zabroušením.

Já jsem zabrušoval nejdříve jemným smirkovým papírem, potom psaním do kostičkovaného sešitu, až mi pero psalo zcela hladce. To, jak daleko od konce se pero uštípne také určuje šířku stopy pera, protože směrem nahoru se perko rozšiřuje. Je dobré, mít pera dvě. Jedno, které dělá stopu asi 1,2 mm na malý text druhé širší o milimetr na text větší (větší písmena), jejlikož efekt plochého pera se ztrácí když se použije velké písmo málo zbroušeným perem a naopak. Širší pero je také vhodné na schvabach a jiná gotická písma.

Uštípnutí kuličky je docela sázka do loterie, protože tím také může pero zničit. Mě se to povedlo, když jsem vyrá běl asi třetí pero, jelikož jsem ho uštípl daleko a ono pak teklo. Perko je přitom na peru dost cenná věc, protože se dá velmi špatně koupit a celý nástroj tak přijde vniveč.

Také se prodávají pera bez kuličky.

Vzpomínám si na legrační příhodu, když jsem si chtěl takové pero koupit. Ve specializované prodejně psací ch potřeb mi paní prodavačka řekla: "To by jste musel mít tady Senátora za 500.-" " Já mám úplně stejné za stovku", namítl jsem. "To asi těžko, protože koukněte, jak tohle píše". Řekla ta prodavačka a na důkaz svý ch slov napsala písmeno "a". "Fakt. Vypadá i píše úplně stejně", namítl jsem já a napsal svým úplně stejným perem, u kterého jsem zbrousil kuličku také "a". Třeba to bylo tím, že prodejna byla luxusní v luxusním místě, nebo bylo úplně stejné pero, ale bez kuličky o čtyři stovky dražší? Každopá dně prodavačka (jestli to byla i majitelka nevím) šla do mdlob a já do jiného obchodu.

Tužky, fixy & spol

Na nácvik písmen je docela dobrá řemeslnická tužka ořezaná tak, aby tvořila plošku. Pokud tedy chcete psát perem s ploškou, jenomže proč se učit tužkou, proč se rovnou neučit perem a zároveň ho obrušovat?

Nikdy jsem nepochopil smysl kaligrafických a jiných zaří zlých fixů, které jsou zaříznuty šikmo. Všechna pera jsem vždy dělal kolmo , protože se mi tak dobře píše. Ale třeba jsem jiný, nebo má šikmé seříznutí nějaký pro mě skrytý význam, který mi někdy někdo vysvětlí.

Fixy, které seříznuty nejsou, píšou pořád stejně silnou čarou, takže je to vlastně na nic. Také jsem se pokoušel seříznout fix, aby měl plošku, ale nikdy to nedopadlo dobře a na psaní to nebylo.

Vůbec nejhorší, ze všech psacích potřeb je propisovací tužka. Ta se skvěle hodí na psaní čárek na účtence, ale na psaní textu opravdu ne. Ještě tak na rychlé pozná mky v diáři. Ostatně Luděk říkal: "Propisovačka kazí rukopis". Propisovačku tedy zavrhuji, ať jde třeba o drahý a luxusní model, na psaní se nehodí.

abecedy pera podklad tipy